Tento článek pojednává o verzi CentOS, která již není podporována. Pokud aktuálně provozujete server se systémem CentOS 6, důrazně doporučujeme provést upgrade nebo migraci na podporovanou verzi CentOS.
Důvod: CentOS 6 dosáhl konce životnosti (EOL) 30. listopadu 2020 a již nedostává bezpečnostní záplaty ani aktualizace. Z tohoto důvodu tato příručka již není udržována.
Viz místo toho:Tato příručka může být stále užitečná jako reference, ale nemusí fungovat v jiných verzích CentOS. Pokud je k dispozici, důrazně doporučujeme použít příručku napsanou pro verzi CentOS, kterou používáte.
Následující výukový program DigitalOcean může být zajímavý, protože popisuje nastavení Nginx Server Blocks na serveru CentOS 7:
Virtuální hostitelé se používají k provozování více než jedné webové stránky nebo domény z jednoho virtuálního soukromého serveru. Poznámka: podle webu nginx se virtuální hostitelé na nginx nazývají bloky serveru. Pro snadné srovnání s Apache je však v tomto tutoriálu budu označovat jako virtuální hostitele.
Ujistěte se, že je na vašem VPS nainstalován nginx. Pokud tomu tak není, můžete jej rychle nainstalovat pomocí 2 kroků.
Nainstalujte úložiště EPEL:
su -c 'rpm -Uvh http://dl.fedoraproject.org/pub/epel/6/x86_64/epel-release-6-8.noarch.rpm'Nainstalovat nginx
yum install nginxPrvním krokem při vytváření virtuálního hostitele je vytvoření adresáře, kde budeme uchovávat informace o novém webu.
Toto umístění bude později vaším kořenem dokumentu ve virtuálním konfiguračním souboru Nginx. Přidáním -p do řádku kódu příkaz automaticky vygeneruje všechny rodiče pro nový adresář.
sudo mkdir -p /var/www/example.com/public_htmlBudete muset určit skutečnou doménu schválenou DNS nebo IP adresu, abyste otestovali, že virtuální hostitel funguje. V tomto tutoriálu použijeme example.com jako zástupný symbol pro správný název domény.
Pokud byste však chtěli k otestování procesu použít neschválený název domény, v šestém kroku naleznete informace o tom, jak jej zprovoznit na místním počítači.
Musíme udělit vlastnictví adresáře správnému uživateli, místo abychom jej pouze ponechali v kořenovém systému. Níže uvedené „www“ můžete nahradit příslušným uživatelským jménem.
sudo chown -R www:www /var/www/example.com/public_htmlNavíc je důležité zajistit, aby každý mohl číst naše nové soubory.
sudo chmod 755 /var/wwwNyní máte všechna oprávnění.
Musíme vytvořit nový soubor s názvem index.html v adresáři, který jsme vytvořili dříve.
sudo vi /var/www/example.com/public_html/index.htmlDo souboru můžeme přidat nějaký text, takže se budeme mít na co dívat, až se web přesměruje na virtuálního hostitele.
<html><head><title>www.example.com</title></head><body><h1>Úspěch: Nastavili jste virtuálního hostitele</h1 gt</body></html>Uložit a ukončit
Dalším krokem je vstup do samotného konfiguračního souboru nginx.
sudo vi /etc/nginx/conf.d/virtual.confSoubor virtuálního hostitele je již téměř kompletně nastaven na vašem virtuálním serveru. Pro dokončení jednoduše srovnejte následující konfiguraci a podle potřeby upravte název serveru a umístění souboru:
## Virtuální hostitel využívající kombinaci konfigurace založené na IP, názvu a portu#server {poslouchejte 80;#listen *:80;nazev_serveruexample.com;umístění / {root /var/www/example.com/public_html/ ; indexindex.html index.htm;}}Uložte a ukončete.
V konfiguraci jsme provedli mnoho změn. Restartujte nginx a zviditelněte změny.
/etc/init.d/nginx restartPokud jste k testování svých virtuálních serverů používali skutečnou doménu nebo IP adresu, nemusíte nastavit místní hostitele. Pokud však používáte generickou doménu, kterou nevlastníte, zaručí to, že ji budete moci přizpůsobit pouze na svém počítači.
U tohoto kroku se ujistěte, že jste na samotném počítači, nikoli na svém VPS.
Abyste mohli pokračovat v tomto kroku, musíte znát heslo správce svého počítače, jinak budete muset k testování virtuálních hostitelů použít skutečný název domény nebo svou IP adresu.
Za předpokladu, že máte přístup správce (získaný zadáním su a zadáním správného hesla), zde je návod, jak nastavit místní hostitele.
V místním počítači zadejte:
nano /etc/hostsDo tohoto souboru můžete přidat podrobnosti o místních hostitelích, jak je vidět v příkladu níže. Pokud je tam řádek s IP adresou a názvem serveru, nasměrování vašeho prohlížeče na, řekněme, example.com vám poskytne všechny podrobnosti o virtuálním hostiteli pro odpovídající IP adresu, kterou jste určili.
# Databáze hostitelů## localhost se používá ke konfiguraci rozhraní zpětné smyčky# při spouštění systému. Tuto položku neměňte.##127.0.0.1 localhost#Virtual Hosts 12.34.56.789www.example.comMůže však po dokončení je dobré tyto vytvořené adresy vymazat z místní složky hostitelů, abyste předešli budoucím nejasnostem.
Jakmile dokončíte nastavení svého virtuálního hostitele, můžete se podívat, jak vypadá online. Nasměrujte svůj prohlížeč na název své domény nebo IP adresu a měli byste vidět, že se na stránce zobrazí „Úspěch – nastavili jste virtuálního hostitele“
Chcete-li vytvořit další virtuální hostitele, stačí zopakovat výše uvedený postup a dávat pozor, abyste pokaždé nastavili nový kořenový adresář dokumentů s příslušným novým názvem domény. Poté stačí zkopírovat a vložit nové informace o virtuálním hostiteli do souboru nginx Config, jak je znázorněno níže
## Virtuální hostitel využívající kombinaci konfigurace založené na IP, názvu a portu#server {poslouchejte 80;#listen *:80;nazev_serveruexample.com;umístění / {root /var/www/example.com/public_html/ ; indexindex.html index.htm;}}server {poslouchat 80;#poslouchat *:80;nazev_serveruexample.org;umístění / {root /var/www/example.org/public_html/; indexindex.html index.htm;}}Od Etel Sverdlov
PREV: ID události: 3003 (došlo k chybě ověření) [strana klienta...